Dej si radši pozor. . . zase se vrací!
IAN WATSON
KDYŽ JEŽÍŠEK SLÉZÁ KOMÍNEM
Jamie, jestli nepůjdeš spát, jakmile ti tatínek řekne, Ježíšek komínem nesleze!
Ach, tak ty si ani neumíš představit, že bys měl jít spát?
Kriste pane! Vyprávět ti celý Ježíšův příběh a Santa Clause taky? Vždyť to by trvalo do devíti.
No, možná... (Ne, já toho kluka přece nekazím!)
Pěkně se uveleb na židličce u ohně, Jamie, a poslouchej. Určitě nedojdeme ani do půlky a ponesu tě nahoru!
Radši začneme se Santa Clausem.
Všichni víme, že Santa se narodil ve skromné stáji mezi kuřaty a kozami. Většina venkovanů byla chudá a Santovi rodiče nebyli žádnou výjimkou. Žádné boty, které by si obuli, žádné dobré koláče ve spíži. A často neměli ani tu spíž! Spousta těch lidí žila ve stanech a v zimě se vždycky hrozně nachladila. Když se Santa narodil, ušli tři kouzelníci tisíc mil, protože chtěli být u toho. Šli za jasnou kometou, která zářila na nebi, a nesli jako dárek kouzelný pytel. Z toho pytle se dalo vytáhnout všechno, co si člověk přál. Santova máma nechtěla, aby sousedé začali žárlit, a tak pytel schovala. Jenomže její zemi okupovala římská armáda. Bála se, že kdyby se Římané doslechli o kouzelném pytli, vzali by ho pro svého ukrutného, chamtivého císaře.
Když Santa dospěl v muže, matka mu předala dárek od kouzelníků a vysvětlila mu, k čemu je. Santa se na místě rozhodl, že bude raději zasypávat dárky své krajany, a přísahal, že z pytle nevytáhne nic pro sebe.
A tak Santa chodil po kraji s pytlem přes rameno a dával lidem to, co si v hloubi duše nejvíc přáli nebo co nejvíc potřebovali. Svou přísahu, že pro sebe si nic nevezme, dodržoval. Jenomže jedna vdova si přála hezký červený kabát lemovaný angorskou vlnou a pak nedala jinak, než že ho má nosit Santa, ne ona. Malomocný, který měl nohy samý bolák a byl chromý, si řekl o pár pořádných černých bot a pak je vnutil Santovi.
To nebylo všechno. Tolik vděčných lidí Santovi vnucovalo chleba a sýr ze svých skrovných zásob, nehledě na ryby, ovoce, maso, mléko a víno, které prostě nemohl odmítnout, aby neurazil - že za pár let z něho byl pořádný kus chlapa!
Jenomže římští vojáci ho nakonec zavřeli. Všechny ty dárky, které zadarmo proudily ze Santova pytle, narušovaly marginální hospodářství. Oslabovaly měnu. Na koloniálním pracovním trhu způsobily pokles pracovní nabídky a poptávky.
Římané uvázali Santovi pytel přes hlavu. Pak ho odvedli na kopec a přibili na dřevěný kříž a pak několikrát píchli kopím do pytle, aby Santu oslepili.
Když mrtvého Santu sundali, nacpali ho do pytle, pevně zavázali a opatřili úřední pečetí. Rozmýšleli se, jestli ho nemají hodit do blízké řeky, ale kapitán nakonec dovolil Santovým přátelům, aby tělo odnesli do hrobky.
Té noci se do hrobky vloupali lupiči, kteří doufali, že ukradnou kouzelný pytel... a zjistili, že pytel tam leží prázdný. Jako by ten plátěný pytel Santu spolkl! Jako by ho odčaroval do dimenze, ze které pocházely všechny dárky.
Lupiče naplnil úžas a už nechtěli nikdy krást. Místo toho se umluvili, že budou po celém světě šířit zprávu o Santovi a budou pytel (nebo útržky z něho) nosit všude jako důkaz. Pytel nejdřív odnesli do Říma, později do Turína, kde většina z pytle zůstala až do dneška.
Později potomci těch původních lupičů vyhlásili, že jednoho dne, až se všichni na světě o Santovi dozvědí a budou ho milovat, pytel začne zase zadarmo rozdávat dárky. Proto na Velikonoce všichni dostáváme dárky zabalené v plátně, na Santovu památku. Ježíšek? Ale ano, už se k němu blížím. Samozřejmě, Jamie! Dneska večer je důležitý Ježíšek.
Ježíš byl vůdce těch zlodějů, kteří se vloupali do Santovy hrobky. (Nemáš dojem, že mezi dárky a loupením je určitá symetrie? Loupež je produkt společnosti, ve které není dost dárků pro všechny - neboje příliš mnoho dárků pro moc málo lidí. Cože? Sy-me-tri-e. To znamená... ale, na tom přece nezáleží, milý Jamie. Fakt!)
Ježíš byl bývalý zloděj, který odnesl pytel do Říma, kde žil ten hysterický chamtivý císař, hlídaný vojáky s kopími.
Když Ježíš dorazil do Říma, šel přímo na fórum. To je takové schůzovní místo, něco jako senát, ale pro obyčejné lidi.
Ježíš se postavil na mramorový kvádr, zamával prázdným pytlem a zvolal - za pomoci tlumočníka z arabštiny do latiny: "Římští plebejci, přináším vám dárky!" (Plebejec byl nezaměstnaný, dostával zadarmo chleba a mohl chodit zadarmo do cirkusu.)
Plebejci, kteří se nahrnuli na Fórum, nejdřív hleděli na pytel tak dychtivě, jako by se dívali ženské pod sukně.
Ale když uviděli, že pytel je prázdný, spousta jich začala hulákat a posmívat se. Jiní ztratili trpělivost a házeli po něm oblázky.
Ale Ježíš vykřikl: "Dary, které vám přináším, jsou dialektické!" (To byl výraz, který si Ježíš půjčil od řeckých filozofů.) "Vaše touhy jsou teze. Tento pytel je antiteze. Syntéza je, že byste se měli zbavit falešných cílů, marných snů, produktů nemocné společnosti. Prostě odhoďte veškeré svoje falešné vědomí do tohoto pytle! Do něho se všechno vejde a co je kontradiktorní, bude zničeno. Pak objevíte, že dary by se měly rozdávat podle potřeb a ne podle přání ale současná společnost je založená na legalizované krádeži, na odcizení lidí půdě, práci, dokonce i vlastnímu tělu a sexualitě."
Když to Ježíš opakoval každý den, poselství začalo zapouštět kořeny. Brzo mu uvěřilo několik plebejců a vstoupilo do pytle a zase vystoupilo, jako symbol proměny nitra. Pak následovali další.
Nakonec vyprovokovali zvědavost císaře; místa v cirkusech totiž zůstávala prázdná, a sloni,a cvičené opice, které na slonech jezdily, plakali. V řadách jeho vojska také rostl neklid, protože se rýsovala vyhlídka na další koloniální válku. Císař osobně odešel v čele věrných stráží na fórum; chtěl toho Ježíše zapíchnout. Cestou ale... no, musíme to říci po pravdě: byl sice hysterický, ale taky prohnaně vycítil, že jeho politická a ekonomická infrastruktura upadá... Takže císař prožil záchvat vizionářství. Viděl na nebi pytel, který spolkl slunce. (My máme zato, že to ve skutečnosti bylo zatmění slunce.) Když dorazil na fórum, seskočil z koně - a vstoupil do pytle. Brzo se císařství úplně změnilo.... v republiku.
Á, už klimbáš.
Tak pěkně potichoučku půjdem, hmmm? Šup, šup, šup do postele.
Dnes v noci, nejslavnější noci ze všech, Ježíšek sleze komínem a odnese si všechno, o čem si myslíš, zeje pro tebe nejdrahocennější. Bude to houpací kůň? Nebo medvídek? Nebo píšťalka?
Pšššt. Jak jinak by mohly jiné děti dostat o Velikonocích ty krásné dárky, po kterých touží?
Šššš. Vezme si něco od každého z nás. Nejen od tebe, drobečku. Možná přijdu o svůj kolovrátek. Možná to budou moje červené sametové šaty.
Ježíšek přerozděluje všechno naše bohatství. Proto se mu říká "hodný zloděj". Bere s sebou prázdný Santův pytel do komínů po celém světě a v každém domě ho naplní.
Tak už jsme tady, miláčku. Pěkně se zachumlej a zavři očka. Žádné vykukování, nebo nepřijde.
Vyšlo v knize Vánoční Hvězdy
editor: David G. Hartwell
vydalo nakladatelství Winston Smith v Praze roku 1994